V úterý mi skončila výpůjční doma jedněch skript, která suším doma už dost dlouho a četla jsem je jednou a to ještě ne celá. Říkala jsem si, no dobrá, ve středu jedu na zkoušku, tak je tam vezmu a rovnou se stavím je vrátit. Leč zapomnětlivost je mocná. Knížky jsem zapomněla dát do batohu, a vracela jsem je tudíž až dnes.
Tři dny zpoždění. Pokuta. Ostuda. Společenská sebevražda.
Se zkroušeným pohledem jsem útlou knížečku podávala naší knihovnici přes pult. Jen to píplo a paní povídá: "V pořádku." A já na to: "Co? Nebyla tam nějaká pokuta?"
Knihovnice se usmála a pravila: "To necháme být."
A i přes tu fujavici a kalamitu se na mě dnes usmálo sluníčko.
0 postřehů:
Okomentovat