Příběh sedmnáctileté Isabelly začíná jejím příjezdem do Forks, malého města na severu Spojených států. Rodiče jsou dávno rozvedení a kvůli náročnému zaměstnání jejího otčíma, které vyžaduje neustálé cestování, se sama raději uklidní do chladného zapadákova ke svému otci, místnímu policejnímu řediteli.
Ve Vidličkách prožije prvotní drama nováčka na střední škole, kde potká JEHO. ON se jí nejdříve vyhýbá, jenže ON je tak nádherný a dokonalý a ona ho tak šíleně přitahuje, že tomu nakonec oba (překvapivě) podlehnou.
Jenže: ON, úžasný a neodolatelný manekýn Edward, je upír. Kromě faktu, že je pro něj Bella přímo k sežrání, má také nadlidskou sílu. V její přítomnosti se proto musí chudák neustále ovládat. Když se jednou večer vetře do jejího pokojíčku, sedí spolu oba dva na posteli, každý na opačném konci, a Edward jí vypráví o svém pevném sebeovládání. Téma hovoru této situaci přímo odporuje, ale tady jde přece o čistou, nezkaženou a horoucí lásku, tak jakýpak sex.
"Jde o to, že ty jsi tak měkká, tak křehká. Když jsme spolu, pořád se musím hlídat, abych ti neublížil. Mohl bych tě celkem snadno zabít, Bello, prostě náhodou.“ Jeho hlas se stal jenom měkkým šepotem. Natáhl svou ledovou dlaň a položil mi ji na tvář. „Kdybych moc spěchal… kdybych jen na vteřinu přestal dávat pozor, mohl bych natáhnout ruku, abych se dotkl tvého obličeje, a omylem ti rozbít lebku. Ty nemáš představu, jak neuvěřitelně rozbitná jsi. Nikdy, nikdy si nemůžu dovolit ztratit kontrolu, když jsem s tebou.“
Nevázaný sex tedy zřejmě nepřichází v úvahu, protože buďto Bella, nebo Edward budou muset přitom ležet jako prkno, aby se Eddie nevylekal a nerozbil Belle hlavu. Brrr. V podstatě celou knihu se problém Edwardovy nebezpečnosti řeší stále dokola. Ve škole, při procházce městem, večer v Bellině pokoji, na romantickém paloučku v lese...
„Isabello.“ Pečlivě vyslovil moje plné jméno, pak mi rozpustile prohrábl vlasy volnou rukou. Tělem mi při tom uvolněném pohybu proběhl šok. „Bello, nemohl bych se sebou žít, kdybych ti někdy ublížil. Nevíš, jak mě to pořád mučí.“ Podíval se dolů, zase zahanbený. „Pomyšlení na tebe, bez pohnutí, bílou, chladnou… už nikdy nevidět, jak ti naskočí ruměnec, nikdy nevidět ten záblesk intuice v tvých očích, když prokoukneš moje záminky - to by bylo nesnesitelné.“ Zvedl své nádherné zmučené oči ke mně. „Ty jsi teď pro mě nejdůležitější na světě. Nikdy pro mě nebylo nic důležitějšího.“
Mimochodem, na tomhle květinovém slunečném paloučku dojde i k odhalení toho, proč upíři neradi sluníčko. Jejich kůže se totiž na slunci nápadně třpytí a světélkuje, a právě proto žijí upíři převážně na severu, kde je téměř celý rok zataženo a prší s výjimkou dnů, kdy sněží.
"Louka, která mi zprvu připadala tak úchvatná, vedle jeho nádhery vybledla.
Váhavě, pořád v obavách, že zmizí jako fata morgana, příliš krásný, aby byl skutečný - váhavě jsem natáhla jeden prst a pohladila ho po hřbetě třpytivé ruky, která mi ležela na dosah. Znovu jsem žasla nad dokonalou texturou, saténově hladkou, chladnou jako kámen. Když jsem zase vzhlédla, jeho oči byly otevřené a dívaly se na mě. Dneska měly barvu karamelek, byly světlejší, teplejší, po lovu. V koutcích jeho nehybných rtů se ukázal rychlý úsměv."
Ale dost vtipkování o superlativech a básnických přívlastcích, jimiž autorka zahrnuje Edwarda i jeho upíří rodinu. Tuhle knihu by měli totiž opravdu zakázat. Inkvizice už v našich zemích sice nějaký pátek neřádí a pálení knih považuji za hrdelní zločin, ale v tomhle případě se jedná o psychologické riziko pro nedospělé čtenáře a čtenářky této knižní série. Ale pálit knihy ne. Jen skartovat a recyklovat třeba na tisk děl klasické literatury.
Ne že bych byla odbornicí na vývojovou psychologii. Ale vím a pamatuji si, že v tomto věku se do vás snadno otiskne vzor, vnější vliv, jehož povahu a zákonitosti třeba i nechtěně přebíráte za své (i když je fakt, že to většinou zase rychle přejde :D). Ztotožníte-li se s Bellou, přebíráte také nehynoucí lásku k Edwardovi, neochvějně dominantnímu partnerovi, který vás neustále přesvědčuje o své nehynoucí lásce.
ALE - kdyby se zapomněl a neopatrně ji pohladil po tváři, tak jí urazí hlavu. Belle to nevadí, Bella bez něj nemůže žít. Kdyby se Bella v kuchyni řízla do prstu, Edward začne nekontrolovatelně slintat a asi ji celou vysrkne jako zákusek, což jí vysvětluje celou dobu. Že ji sice miluje, ale nikdy nemůže vědět, zda by se ovládl a nezakousl ji. Belle to nevadí, Bella bez něj nemůže žít.
Už to slyším, jak nervózní násilník vysvětluje dívce, jak ji horoucně miluje a že by se sebou nemohl žít, kdyby jí něco provedl, ale že by se zkrátka mohl zapomenout a dát jí přes držku, tak ať ho kurva nesere. A jí by to přece nemělo vadit, protože ON ji tak šíleně miluje, že se kvůli ní tak ovládá a přemáhá sám sebe. Absolutní a sebevražedná oddanost v zájmu osudové lásky.
Ne že by Meyerová nutně musela vychovávat oběti domácího násilí. Ostatně, za chvíli bude v kurzu něco jiného a adolescenti budou místo upírských romancí číst třeba romance o zombies. Ale celá ta ideologie vztahu hlavních hrdinů Stmívání je podivná. A vzhledem k tomu, že jsem viděla filmové zpracování třetího dílu - Zatmění - vím, že tahle telenovela bude ještě mnohem složitější.
Nu, uvidíme. Hurá na druhou knihu s názvem Nový měsíc.
stephenie meyer stmívání nový měsíc zatmění svítání rozbřesk kniha ke stažení twilight new moon eclipse breaking dawn recenze upíři bella edward cullen jacob
0 postřehů:
Okomentovat