Svítání aneb Bella: Temný rytíř

Blanca nadhodila dva zajímavé spoilery: Edward při prvním sexu ve víru vášně rozkouše polštář, zatímco ona si nic nepamatuje, a později provede Belle při porodu císařský řez pomocí vlastních zubů. Protože ale prý knihu nečetla, uvedu to trošku na pravou míru.

Kniha začíná již v minulém díle avizovanou svatbou Isabelly Swanové a Edwarda Cullena, kterou proti vůli nevěsty zinscenuje Edova "sestra" Alice ve velkolepém stylu. A přijdou i vlkodlaci v čele s alfa samcem Jacobem.



Následuje svatební cesta na soukromý tropický ostrůvek Cullenových kdesi v Pacifiku. Tady dojde na nejeden rozkousaný polštář, rozervané Bellino sexy prádélko a dokonce částečně rozmlácenou postel. Bella si všechno pamatuje, má spoustu modřin, ale mluví hodně abstraktně. Snaží se přimět Eda k dalšímu sexu, ale ten nechce, aby jí znovu neublížil, a že až po proměně.

Nu, a jak už to při nechráněném sexu bývá, Bella otěhotní. Dítě samozřejmě není obyčejný člověk (Edward je upír a přiznejme si, ani Bella to nemá v hlavě příliš v pořádku :D) a roste v břiše mnohem rychleji než normální dítě. Edwardův adoptivní otec, lékař Carlisle, chce dítě zabít, vlkodlak Jacob rovněž, Bella si ho chce nechat. Dítě se snaží prokousat z břicha ven, láme žebra, pánev i páteř a tudíž dojde na předčasný císařský řez. Ten provede Carlisle skalpelem jako běžně, Edward musí provést pouze řez (nebo spíše hryz) placentou, která je extrémně odolná jako upíří kůže, kterou nejde jen tak proříznout. Nakonec musí Edward chtě nechtě Bellu kousnout, aby ji zachránil před smrtí. Morfujeme!

Uvnitř mě se odehrávala bitva – moje zběsilé srdce závodilo s útočícím ohněm. Nikdo nevyhrál. Oheň byl odsouzený k záhubě, neboť pohltil vše, co bylo spalitelné; moje srdce běželo vstříc svému poslednímu úderu.
Oheň se sevřel, soustřeďujíc se na jediný zbývající lidský orgán s posledním, nesnesitelným náporem. Odezvou mu bylo hluboké, prázdně znějící bouchnutí. Moje srdce dvakrát vynechalo a potom tiše bouchlo už jen jednou.
Naprosté ticho. Žádné dýchaní. Dokonce ani moje.
Na chvilku byla absence bolesti všechno, co jsem mohla vnímat.
Potom jsem otevřela oči a s úžasem zírala nad sebe.

Svou dceru, která nadále roste velmi rychle a k jídlu nejraději srká krev, Bella pojmenuje Renesmee Carlie Cullenová. Jako novorozená upírka se Bella učí lovit a také objevuje svoje další schopnosti. Nejen že odteď za každých okolností vypadá jako dokonalá modelka (aby ladila s dokonalým modelem Edwardem), ale navíc má schopnost chránit sebe a svoje blízké před mentálními útoky ostatních upírů. Prostě na ni tyhle jedijský triky neplatěj. Svoje schopnosti rozvíjí velmi rychle a je výjimečný talent, který by do svých řad ráda získala nejmocnější upíří rodina - Volturiovi.



Na závěr místo epické bitvy nastane epický soud o to, zda má být Renesmee zabita, protože je to velmi nebezpečné dítě, ojedinělé svého druhu, a tak by se ho raději zbavila. Cullenovi přivedou svědky, kteří dokáží, že podobná stvoření existují a v sedmi letech se jejich růst zastaví. Pak bude Renesmee taky navěky "osmnáctiletou" krasavicí.

Aby toho happyendu nebylo málo, autorka nezapomněla ani na Jacoba. Ten na Bellu zapomněl a otiskl se do Renesmee (něco jako duševní splynutí). Teď jen počkat sedm let a má sexy poloupírku. Aaaach :)

"Jsi jediný, komu v tomto můžem věřit," zamumlala jsem k němu. "Pokud bys ji tak moc nemiloval, nikdy bys to nesnesl. Já vím, že ji dokážeš ochránit, Jacobe. "
On znovu zakňoural, a sklonil hlavu, aby mi ji položil na rameno.
"Já vím," zašeptala jsem. "Já tebe taky, Jaku. Vždy budeš můj nejlepší přítel. "
A slza velikosti baseballového míčku se převalila pod jeho oko.
Edward sklonil hlavu proti stejnému ramenu kam vysadil Renesmee. "Sbohem, Jacobe, můj bratře ... můj synu."

Šílenost, jinak se tahle kniha popsat nedá. Částečně proto, že jsem ji četla v amatérském překladu (nebo co to bylo), který neznal shodu podmětu s přísudkem ani písmeno ů a objevovaly se tam občas slovenské výrazy, např. za chrbtom místo za zády nebo kým místo dokud, když, zatímco apod. Místo Edwarda se párkrát objevil Eduard a Jacob byl střídavě Jakob, Jákob nebo Jakub. Schrecklich. Dialogy a monology by ale dobrý překlad nejspíš nevytrhl a děj se tak nějak moc neděl.

A žili šťastně až navěky...
(Opovažte se smát, to je skutečně název poslední kapitoly. Následuje citace jejího úplného konce.)

Přitiskla jsem mu opět ruce na tvář, zvedajíc štít z mé mysli, a pak začala tam, kde jsem přestala - s krystalově jasnými vzpomínkami na první noc mého života ... kladouc důraz na detaily.
Zasmála jsem se bezděčně, když naléhavý polibek znovu přerušil mé úsilí.
"Sakra," zavrčel, líbajíc hladově spodní okraj mé čelisti.
"Máme spoustu času pracovat na tom," připomněla jsem mu.
"Věčnost a věčnost a věčnost," prohlásil šeptajíc.
"Zní to jako to pravé."
A pak jsme slastně pokračovali do toho malého, ale perfektního kousku našeho navždy.

AAAAAAAAAAAA!!! HUAG GUG! GAGA! MMM... Tak jo. Dočetla jsem celou ságu Stmívání. Fanynky chápu, fanynky Jacoba chápu dvojnásob. Je to napsané stylem blízkým cílové skupině díla, jakoby vyprávěné povědomou formou "neuvěříš, co se mi minulý týden stalo". Ale nějak jsem nedokázala hlavní hrdince v jejím počínání fandit, natož se s ní jakýmkoliv způsobem identifikovat. To už jsem víc chápala Jacoba - kromě okamžiků, kdy mluvil - a i s ním jsem se duševně rozešla poté, co jsem se dostala k části knihy napsané z jeho pohledu. Psychicky rozervaný emo vlkodlak, no potěš.

Ale nechci být jen hnusný cynik. (Jen si občas nemůžu pomoct ;)) Pokud vůbec existuje něco tak abstraktního, co by naplnilo pojem láska, pak si to nepředstavuji jako absolutní závislost, důvod vykašlat se na všechno včetně sebe samé ani motiv nechat si ubližovat. Ne, že bych ve svém věku (23, eee) sežrala všechnu moudrost světa, ale víc chlapů než Bella jsem měla rozhodně :) Každopádně přeji autorce ještě hodně úspěchů do budoucna, hodně fanoušků a fanynek a hlavně spoustu peněz.

A stále trvám na tom, co jsem napsala již v recenzi prvního dílu:

Tato kniha je nebezpečná, neboť navádí čtenářky, aby se po rozchodu s klukem otrávily ibalginem, místo aby si našly jiného, který je více ocení ;) I ve vztahu myslete na sebe jako individuum, ne jako pouhé příslušenství k milované bytosti. "My" totiž znamená dva různé lidi, ne jednu ultimátní nepřemožitelnou všemocnou a všeobjímající bytost. (Počet či druh bytostí si samozřejmě upravte dle svých preferencí.) A když "My" přestane platit, protože ten druhý (ta druhá, to druhé, ti druzí, ty druhé - nehodící se škrtni) odejde, pořád ještě máte "Já", pokud tedy nejste Bella a nevrháte se z útesu, protože si myslíte, že bez "My" z vás nic nezbylo.

Na této knize by měla být nálepka NC-17, protože je tam prostě všechno: krev, násilí, sex, rouhání, sugestivní témata, drogy, deviace... A do kina pouštět až od osmnácti v doprovodu tatínka. Tak.