Dnes se mi po dlouhé době zdály ošklivé věci. Ta první se mě osobně naštěstí netýkala a ta druhá se mi už jednou stala.
Zdálo se mi, že jsem seděla doma v obýváku a listovala televizním programem. V 19:20 měl na ČT2 běžet nějaký nespecifikovaný indický film. Říkám si: super, trocha roztančených barviček z Bollywoodu nikdy nezaškodí, a na film jsem se dívala. Jenže žádné veselé písničky ani kilometry vyšívaného hedvábí se nekonaly. Byl to horor, dosti ošklivě naturalistický a nechutný, ale stejně jsem chtěla vědět, jak to bude dál. Tak jsem občas pokukovala, abych se hned na to při nějakém nechutném detailu opět upřeně dívala do gauče a poslouchala jen zvuk.
Bylo to o dívce, kterou někam zavřel šílený maniak a tam ji mučil. Měla drobné špičaté zoubky a on jí byl úplně uchvácen, takže ji "vylepšoval" různými drátkovými konstrukcemi, které vypadaly jako stará rovnátka nebo nějaké zdánlivě nesmyslné tvary z drátků. Tyhle věci jí přišíval tenkým drátkem do kůže nebo zapichoval pomocí různě trčících drátků a háčků. Na několika místech měla kůží protažené chromované řetízky. Ale krev jí moc netekla, jen trochu špinila. Maniak byl asi pánem svého řemesla.
Nakonec ji za ty řetízky zavěsil na konstrukci nad postelí a nechal ji v noci ve městě před nemocnicí. Dívka byla samozřejmě šílená a vyjadřovala se jen koulením očima, slintáním a vzteklým vrčením. Před nemocnicí ji našla jedna ze sester, se kterou to málem seklo, spustila hysterický řev a okamžitě se rozjela záchranná akce. Šlo to těžko, protože děvče v sobě mělo spoustu těch "udělátek" všude možně. Vybavuji si jeden "záběr", kdy jí lékař vyjímal cosi zabodnutého tam. AAUU. Různě z ní ty drátky vyndávali, vystříhávali a vyvlékali a ona celou dobu chrchlala krev.
Po všech těch operacích ale měla na sobě jen miniaturní jizvičky. Přišla za ní psychiatrička převlečená za upírku, celá od umělé krve, a podařilo se jí skutečně dostat z dívky pár slov. O čem, to nevím. Jinak nemluvila s nikým. Psychiatričku viděla svým pohledem jako překrásnou sexy upírku, která jí slibuje, že spolu vyvraždí personál nemocnice a někam spolu utečou. A pak jednou sama z nemocnice opravdu utekla.
Vydala se hledat svého trýznitele, protože se k němu chtěla vrátit. Našla ho nad městem na podstavci, kde stál jako socha a vůbec se nehýbal. Jen mu vlál kabát. Vzala nůžky a kabát rozstříhala, ale on se stejně neprobral.
...tma...
Další sen. Naše základní škola, trochu přestavěná. Byly tam větší prostory pro zaměstnance a byla tam i moje mamka, která na té škole uklízí. Zrovna na chodbě zachraňovali protržené akvárium. Byla to totiž velká nákupní taška z takové té "plachtoviny" a na boku měla pár dírek. Na zemi se válela jedna černo-zlatá závojnatka. Taška visela za řemeny na nějakém rámu, ale pořád se nám nedařilo ji pevně chytit, různě se to vylévalo a voda byla všude.
Pak mě probral Cantina song, naznačující, že chrápat do devíti je až až. Ještě že tak.
--------------
První část snu fakt nevím, kde jsem vzala, protože se na horory zásadně nedívám a pro jistotu jsem zavírala oči i u del Torova Faunova labyrintu. Jedno zubaté dítě bylo v knížce, kterou jsem nedávno četla.
Akvárium jsme taky kdysi měli. Bylo skleněné a rozlepily se spoje. Rybičky šly provizorně do malého zahradního jezírka (máme dvě s minivodopádem, jedno malé, jedno velké) a laminátová podlaha v obýváku naštěstí taky přežila.
0 postřehů:
Přidat komentář