Tento článek vyjadřuje výhradně osobní mínění Kendry knihovnice. Je psán s klidnou hlavou, bez záměru někoho nařknout či urazit. (Nemůžu ale zaručit, že k tomu nedojde.) Názory v článku sepsané nelze vztahovat na jiné osoby ani organizace, ani na moje přátele nebo spolučleny.
Tak už nám ta podařenost přišla do televize... A sice v pořadu Ta naše povaha česká ve čtvrtek 14. 4. 2011.
Záznam pořadu můžete zhlédnout v internetovém archivu ČT.
Filmoví fanoušci z toho vyšli lépe, než jsem čekala, přesto by se pan Martin Dušek měl stydět. Reportáž byla opět účelová (stejně jako jeho Vikingové z Brna) a ten účel byl udělat z jediistů blbce. Jak jsem byla poučena, nejsou všichni stoupenci této životní filosofie "jedna velká rodina", také jsou mezi nimi různé přístupy, náhledy na věc a samozřejmě i neshody.
Že tam nepoužili ani jednu věc, co jsem řekla, jsem čekala a nijak mě to nepřekvapilo. (Jsem osoba v modrých plátěných šatech vedle mladého muže v černém plášti, nenalíčená, neučesaná, zadržuji smích, což spíš působí, jako bych potřebovala na toaletu. :D) Nepoužili ale ani jiné, zajímavější argumenty kostýmovaných fanoušků, zato je evidentně zaujal pád přezky z opasku Dartha Vadera. Alespoň že tam dali tu scénu z metra, protože kdyby měla Leia otrokyně potom ten kriplcon zbytečně, tak by to fakt nakrklo.
Postconové vyjádření p. Pekárka, že jako sekta na ně působíme spíš my, mě na rozdíl od několika jiných fanů nechalo chladnou. Mně zase připadají jako sekta třeba motorkáři - taky je nechápu a to, co dělají, mi připadá absolutně nelogické, ale respektuju je. (Jsou na mě doma v přesile tři proti jedné, tak co mám dělat, že...)
Rozhovor o nepotřebnosti hmotných statků se ale mohl točit jinde než v cukrárně, kde protagonisté dlabali zákusky :D A ta cigareta na konci, e e...
Mnohem rozumněji působili ti dva kluci v pískovně, nebo kde se to točilo. Jediismus prezentovali spíš jako vnitřní životní filosofii a ne církev, kterou je třeba "legalizovat" papírem z ministerstva a veřejně se s ní chlubit: hele, já jsem Jedi, to čumíte, co? V životě se snažím řídit spoustou zásad jediismu, aniž bych přitom jediismus vyznávala. Hvězdné války a jiná hrdinská fantasy sledované od mé rané adolescence s tím taky mají něco společného. Nu a kněz na střeše - z něj jsem měla dojem, že se nesnažil moc chápat, protože si sám připadal nepochopen. Ale třeba se pletu, jen mi to tak přišlo, jak se s tím klukem odměřeně bavil.
Ten kluk má teď přezdívku "pan Cukřenka" a nejen já z něj mám solidní srandu :D Schopnost dívat se na věci jiným způsobem je základem kreativity a osobního rozvoje, ale podal to dost nešikovně. U tvrzení, že jsme všichni čistá láska, jsem už dostávala křeče do bránice. A to posílání barvy mě dorazilo... popravdě, já taky tipla růžovou. S Johnakem jsme to zkoušeli, a taky z nás Jediové nebudou. Pan Cukřenka asi došel k názoru, že stačí, abyste uvěřili v Sílu, a budou z vás telepati, telekinetici a supersamurajové.
Oblast paranormálních schopností a jevů zatím není moc probádaná a spousta lidí tomu ani nevěří. Většinou se ale mluví o tom, že již od narození byla přítomná latentní schopnost a projevila se až později vlivem vnějších událostí nebo mentálním cvičením. Z fiktivního univerza jmenujme třeba: Carrie, Žhářka (oboje od Stephena Kinga), celá banda X-Men nebo Liz Sherman z Hellboye. Filmoví Jediové taky zvedali hrušky nebo stíhačky, plátkovali sithské lordy jako cibuli a ještě ke všemu byli za každých okolností úžasně fotogeničtí. Ale Jediem nemohl být každý, jen ten, kdo prokázal potřebné schopnosti.
Ve světě, který považujeme za reálný, je jediismus spíše etická nauka nebo obecně životní filosofie. Ale asi těžko vám přičaruje nějaké superschopnosti. Neudělá z vás borce a asi na vás ani nepoletí víc holek. A váš FX lightsaber nebude o nic laserovější, než byl předtím :D
Závěr: Dobře jsem se pobavila. Stejně víme svoje, tak co ;o) Pochybuji o tom, že by tento pořad měl nějaký výrazný vliv na mínění českého stáda.
0 postřehů:
Okomentovat