Tož tak

Většina mých známých už o tom pravděpodobně ví, ale tak pro pořádek - byla jsem okolnostmi donucena přesídlit do Prahy. Okolnostmi se pro účely této práce rozumí trh pracovních příležitostí, protože celé Brno pohrdlo absolventkou se skvěle napsaným životopisem (který se snažil maskovat skutečnost, že uchazečka čerstvě vylezla ze školy a regulérně do práce zatím nikde nechodila). A to si na něm Johnak dal tak záležet!



V Praze jsem nastoupila do jedné z mnoha vysokoškolských knihoven. Abych uchránila čest oné instituce, nebudu ji jmenovat, kdo ví, ten ví, a kdo neví, nepřijde o věneček. ;-)

Co dělá Kendra knihovnice, když pracuje? Kromě hraní s virtuálními koníčky, slintání nad krásnými sárí a pití čaje? Přednáší studentům o tom, jak mají napsat své diplomové práce a že nemají opisovat, vede semináře o vyhledávání v odborných databázích, provozuje elektronický obchod se skripty a odpovídá na zvědavé e-maily a telefonáty. Zkrátka dělá to, co těch pět let studovala. Vždy se těší na oběd a konec pracovní doby, který nastává v 16:00. To znamená, že v 15:50 je již čas zašněrovat glády, upravit zvalchovanou sukni (sezení u PC sárí ani polosárí nesvědčí), obléct kabát a jiné teplé věci a s úderem čtvrté si pípnout odchod.

Popisovat, co se mi zdálo, nemá moc cenu, jsou to samé spíše nepříjemné a zmatené obrázky. Většinu si nezapamatuji déle než pár minut po probuzení a jejich rozbor mi nic nepřináší. Proto tu nějaký čas budu popisovat, jak se mám a co dělám, abych neztratila psací grif. A třeba bude i něco o Koprconu. (Třeba se Trewor dočká pokračování své reklamní kampaně v mém snovém deníčku, takže nepřepínejte!)