Sledovala jsem v televizi svatbu prince Williama a Catherine Middletonové, nyní vévody a vévodkyně z Cambridge. Pochopitelně jsem byla zvědavá hlavně na šaty nevěsty, které byly velmi krásné a elegantní. Vévodkyně z Cambridge se holt umí oblékat a má na to prostředky. Ale William v uniformě RAF je taky k sežrání. Jak nám dospěl, tak začal trochu plešatět, holt podoba s tatínkem se nezapře. Nejvíc mě bavilo, jak byla kolem toho spousta článků na internetu a pod nimi někteří diskutující vyřvávali, jak už s tím mají dát média pokoj a jak je to strašně nezajímá.
Jejich svatební den byl zároveň řádným termínem pro odevzdání diplomové práce na mém mateřském kabinetu na MU. Ten jsem nestihla a práci jsem odevzdala v opravném termínu na konci června.
Jak se blížily státnice, začala mít moje králičice zdravotní problémy. Byla apatická a nechtěla jíst ani pít. Na klinice na VFU diagnostikovali nádor v děloze, takže Nastěnka podstoupila kastraci a dostala nějaké léky na rozjedení. Krmila jsem ji zeleninovou dětskou výživou za použití mírného násilí a do vody jsem na radu veterináře přidávala špetku soli, aby měla Nastěnka ještě větší žízeň a ještě víc pila. To by člověk nevěřil, jak ta mrkvová přesnídávka barví a kam všude je králík schopen ji rozpatlat. Postupně jsme nabrali ztracenou váhu zpět a doufám, že v červenci spolu oslavíme narozeniny, moje dvacáté páté a Nastěnčiny šesté.
Ke státnicím jsem šla v druhém týdnu v září. Místo šrocení jsem běhala po veterině a pracovních pohovorech. Na státnice jsem šla patřičně vyklepaná, neboť obhajoba mé bakalářky byla katastrofa. Nakonec jsem dostala z obhajoby D a z ústní zkoušky C (nemohla jsem za prase přijít na slovo "folksonomie"), takže celkem z toho udělali D.
Po státnicích jsem nastoupila do práce a v listopadu promovala. Účastnili se rovněž rodiče, bratr s přítelkyní, babička a můj drahý. Na promoci jsem dorazila v dlouhých černých šatech a bolerku (zřejmě velice originální myšlenka, soudíc podle ostatních promujících dam), nicméně i přesto jsem měla suverénně největší dekolt. Když jsem nad berlou stvrzovala studentský slib slovy "Spondeo ac polliceor", děkan měl zajímavě zasněný výraz.
Tatínek byl z mého diplomu celý pryč!
K promoci jsem měla slíbeno největší sériově vyráběné puzzle na světě, 32000dílkové Double Retrospect od Ravensburger. Nakonec se puzzle objevilo až pod stromečkem, resp. pod stolkem, na němž stromeček stál, protože pod samotný stromeček by se nevešlo. Je to krabice jak sviňa a už se těším, až si ho někam složené vystavím. (Doma se vejde leda tak na strop, složený obrázek měří totiž 544 x 192 cm.) Má tu výhodu, že je rozděleno do osmi pytlů, takže teď mám jeden pytel rozložený doma a druhý v Praze. Když se potřebuji odreagovat puzzlením, vždycky je pytel po ruce :)
Předsevzetí do nového roku 2012? Moderní je nedávat si žádná předsevzetí, případně jsou to nepříjemné povinnosti typu zhubnout, přestat kouřit, neutrácet za blbosti apod. Já mám předsevzetí tři:
1. Nenechat se nikým zbytečně nasírat, ZEJMÉNA ne pokud jde o debaty o hovně.
1. Došít kostým rytíře Jedi na premiéru SW E1 ve 3D a patřičně si tam v něm zamachrovat.
1. Pořídit si tablet, abych se v tom autobuse na trase Praha-Znojmo pořád nenudila. A žádná iJabka, neboť lpím na kompatibilitě, .avi filmech s externími titulky a USB kabelu.
(Číslování je správně, protože je to přece všechno strašně důležité.)
Všem přeji mnoho úspěchů do nového roku, a pokud nebude všechno podle vašich představ, neztrácejte naději. Ono to nikdy nebude úplně podle vašich představ. Pak bychom postrádali příjemná překvapení, že?
0 postřehů:
Přidat komentář