Moravské postřehy z Prahy III.

V Praze je teď hrozná zima. To v Brně je klendra jak sviňa, na Valašsku je kosa jak cyp a když se odvážíte ještě dál na východ, dozvíte se, že tam mají zimu ako v rici. Čeština je velmi rozmanitý jazyk, což nic nemění na faktu, že o dvacet stupňů Celsia víc by mi rozhodně nevadilo. A taky by se mě mohli všichni přestat ptát, jestli nosím pod tou sukní punčocháče, kurnik šopa už taky.

Asi jsem zase blíž pochopení pojmu pražáctví. Totiž: když se nepražák zeptá Pražáka, odkud (či z kama) je, ten mu odpoví, že z Prahy. Když se člověk znalý prahopisu zeptá Pražáka, odkud je, ten mu odpoví, že např. z Krče, z Dejvic nebo z Vinohrad. Pražák sice bydlí v Praze, ale za svůj domov asi většinou nepovažuje celou Prahu, ale třeba čtvrť nebo sídliště. Pochybuji, že by Pražáci znali každou ulici v Praze a cítili se tam "doma".

Taková ta řevnivost mezi Prahou a Brnem, nadávání do cajzlů, měšťáků a Pražáků nebo naopak obydlené zatáčky před Vídní či Ukrajiny apod., mě asi nechává chladnou. (Vzpomeňme Lukův legendární výrok: "Ty, ty... Pražáku! To byly moje houby!") Sice raději řeknu Cajzlov než Praha, ale nemyslím to jako nadávku, spíš tím vystavuji na odiv své vidláctví, na které jsem patřičně hrdá. A ano, v Praze se mi moc nelíbí, je hrozně velká a narvaná lidmi a cestování metrem mi není příjemné, ale není to pro mě důvod nenávidět Prahu jako celek.

Co mám proti metru? Je to páteřní síť pražské MHD zahrnující tři vzájemně se protínající linky (které rozeznávám podle barev), na rozdíl od té brněnské, kterou obsluhuje třináct linek šalin jezdících jako správně vychované dopravní prostředky pěkně po povrchu. To je právě to: z metra nevidím ven (resp. je tam nicneříkající tunel), takže ztrácím orientaci. Nevím, jak rychle jedu, jakou vzdálenost jsme urazili ani jestli už tam budem. Číselné údaje mi nic neřeknou, neumím si je představit.

Plán pražského metra	Plán brněnských šalin

Navíc mám dojem, že když někdo v metru neví, kam se koukat (když nemá noviny nebo spolucestujícího), tak si prohlíží ostatní lidi, což je nepříjemné, kdežto v šalině většina lidí kouká z okna. Taky malým řvoucím dětem se dá ukazovat něco venku a tím se je pokusit zaměstnat. V metru si můžu v okně prohlížet leda sebe, což moc záživné není.

Kromě návratu do Brna bych chtěla taky ještě jarní sárípočasí. Skromnost sama.