Měšťanský ženský oděv z 2. půle 14. století - rešerše

Kdo by chtěl vidět moje Star Wars kostýmy, může zde. Ten zbytek nestojí za veřejnou prezentaci, mám pár fantasy pokusů a jednu provizorní nevěrohodnou středověkou vesničanku. A právě to se tuto sezónu změní, neboť ze mě bude snad dobově věrná měšťanka období 2. poloviny 14. století (slovně vrcholná až pozdní gotika - neplést s gothic módou).

Chci ztvárnit ženu ne starou, ale také již ne mladou pannu (přece jen už mi není dvanáct). Je to měšťanka, spíše bohatší než chudá, nepotrpí si na módní výstřelky, ale přeci jen je tak trochu parádnice. Moje představa šatů je přibližně takováto:


Obrázek je z knihy Zur Geschichte der Kostüme (angl. History of costume) od Brauna a Schneidera, která vznikala v letech 1861 - 1880. Online si ji můžete prohlédnout zde.

Dáma vlevo představuje podle popisu anglickou měšťanku z roku 1365. Samozřejmě je lepší mít za vzor nějaké původní vyobrazení, např. iluminaci z rukopisu, sochu nebo výjev z gobelínu. Přece jen, i autoři kostýmních publikací si mohli dobová vyobrazení vyložit špatně, o dobarvování obrázku podle jejich vkusu ani nemluvě. Pídila jsem se i jinde (středověké iluminace, náhrobky, novodobé knihy o dějinách módy, internetová fóra, blogy o historických kostýmech) a zdá se, že se mohu tímto obrázkem s pár výhradami řídit, co se týče těch šatů. O nezbytné pokrývce hlavy později.

Z čeho se skládá oděv oné ženy? Začneme odspodu. Pravděpodobně má nějakou spodní košilku, která pochopitelně nemůže být na vyobrazeních vidět. Košilka je bílá, dlouhá ne až k zemi (není žádoucí, aby dole koukala zpod šatů, je to spodní prádlo), zhotovená z jemného lněného plátna. Dejme tomu takto:



My moderní ženy, co nevydržíme bez podprsenky, si můžeme do ramen této košilky všít úzký pásek látky s patentkou, kterým se ramínko podprsenky připevní ke košilce a nikde nečouhá. V neformálním civilu (např. v tílku) toto neřeším, ale na historické akci to vypadá blbě, včetně gelových ramínek.

Jdeme dál. Přes košilku má dáma oblečeny spodní šaty (cotte). Vidíme z nich jen rukávy s knoflíčky na předloktí. Spodní šaty budou pravděpodobně také ze lnu, v případě opravdu bohatých lidí z hedvábí s knoflíky stříbrnými či zlatými. Tak bohatá já nejsem, tedy si vystačím s jemnějším lnem a knoflíky potaženými toutéž látkou. Knoflíků bude 10 na každém předloktí. Dáma na obrázku z encyklopedie má cotte zelený, což se mi také zamlouvá, ale zatím nevím. Líbila by se mi kombinace spodních šatů šafránově žlutých a svrchních tmavomodrých, ale s tou žlutou je to takové složité. Raději si vyberu jinou barvu, aby mi pak nějací Poláci nenadávali do kurev. Výsledek bude vypadat nějak takhle, ale měl by být víc přiléhavý a s větším výstřihem:


Autorkou šatů je Krea, na webu má návod na ušití.

Dostáváme se na povrch věci. Červené svrchní šaty (cotehardie) by bohatá dáma měla ze sametu či brokátu, plebs se spokojí se lnem či vlnou. Moje šaty budou vlněné, ale abych nevypadala jako chudina, budou mít pěkné vyšité lemy. Cotehardie by měla být v pase nepřestřižená, nahoře vypasovaná a dole sukně naopak široká. Ideálně by se měla pár centimetrů táhnout po zemi, ale to bych musela v kostýmu chodit po domě mezi kuchyní a ložnicí a ne běhat někde po tábořišti, takže nám zhýčkaným současnicím stačí délka po zem. K tomu širokému lemu dole na sukni jsem jiný zdroj nenašla, takže ho dělat nebudu.

Vypasované šaty je potřeba buď šněrovat, nebo zapínat na knoflíky. Já budu zapínat vepředu na mosazné nebo cínové knoflíky dle toho, co seženu. Těch padne nejméně třicet, neboť potřebuji řadu od výstřihu až někam pod opasek (kulantně vyjádřeno) a knoflíky byly podle všech obrázků namačkané hodně na sebe, aby se jich tam vešlo co nejvíc - čím víc knoflíků, tím víc Adidas.


Ukázka řady potahovaných knoflíků.

To bychom měli základní oděv, a teď doplňky. Ty dlouhé bílé pruhy, co encyklopedické dámě visí z loktů, jsou přivazovací rukávy, u nás se jim nejčastěji říká pachy. Prý to je posměšný název ze středověku, kdy mravokárci říkali, že tyto rukávy se táhnou za člověkem jako pach. Bohužel se mohlo stát, že encyklopedickou dámu někdo špatně vybarvil a ona ty pachy ve skutečnosti má nasazeny na jednolitém dlouhém rukávu svrchních šatů, jako např. paní zde:


Vytvořila Catany. Více informací zde.

Kromě pachů je na tomto obrázku zajímavá ještě jedna věc - ten závoj. Češi pro něj převzali německé označení kruseler, v angličtině je to většinou frilled veil. Je to závoj s řadami drobných volánků na lemech. Ty pravděpodobně tvoří nařasený dlouhý pruh látky našitý k lemům závoje - viz tento návod od Cailin. Kruseler byl prý v pozdním 14. století u nás hojně nošen, čím více řad volánů, tím výstřednější módní hit. Některé kruselery vypadaly, jako by měla dotyčná kolem obličeje hromadu šlehačky.


Vytvořila Cailin.

Kromě řasení jsem objevila i kruseler s jiným typem lemu, tuto techniku zatím neznám, ale pravděpodobně nebude z nejjednodušších. Ono těžko říct, ty iluminace si většinou na detaily moc nepotrpí - buď je kruseler naznačen vlnkovanou čárou, nebo křížově šrafovanou plochou.


Kruseler z dílny autorky blogu Medieval Silkwork.

Tak, teď to mám úžasně vymyšleno, a jak jsem na tom ve skutečnosti?

Mám úžasné nové gotické střevíce a pásek ve stejné barvě. Nákončí a přezka jsou v barvě mosazné. Mám rozešité spodní šaty (cotte), zatím z nebarveného lnu, barvu si ještě promyslím. Na svrchní šaty (cotehardie) mám již vybranou, ale zatím neobjednanou tmavě modrou vlněnou látku - čekám, co si vyberou kolegyně, a pak uděláme hromadnou objednávku. Kromě vlny zbývá ještě pořídit také knoflíky a vyrobit nějakou pěkně vyšívanou taštičku na drobnosti.

Jestli budou nějaké koukatelné fotky, tak se tu časem taky objeví. Teď hlavně šetřit finance :D

A chci zpátky do Brna.

Rozprava na obranu jazyka českého, nikoli však anglického

Dnes budu nemírně moralizovat, protože mě to věčné prznění češtiny začíná štvát. Chápu, že jazyk je sociální konstrukt a vyvíjí se, a tudíž moje stesky nemají žádný praktický význam. Ale když jsem včera slyšela dvě pubertální slečny, jak někoho followují na Twitteru, málem jsem oběma jednu ubalila.

Jedna ze šermířských pouček zní "nechlastej jako Rus, když jsi Čech", což slouží hlavně k poučení těch, co večer skrze draka málem netrefí do stanu a ráno se diví, kdo jim poblil kožešiny. Já bych to pro naše účely modifikovala na "nemluv jako debil, když tvé IQ přesahuje 70 bodů". Umět anglicky je dnes nezbytné, pokud chcete slušnou práci, ale na druhou stranu si tam, kde jsem teď, připadám jako postižená jen proto, že nedokážu sledovat filmy v originále bez titulků a nenadávám, jak je dabing strašně špatný a hrozný, a naopak nevzdychám nad roztomilým britským přízvukem nějakého herce.

Moji přátelé většinou trochu anglicky umějí (hlavně z WoW, Dragon Age a spol., jinak pro studium historie je třeba spíš němčina), ale spolu mluvíme česky, kdežto tam, kde jsem teď, se místo domácího vyučování homeschooluje (!!!), místo vyhledávání googlí, na blozích a držkoknize se místo přispívání postuje... a co teprve v online hrách, tam farmáři harvestují (i když, tohle jsem už slyšela i v knihovně ve významu "harvest data", kam tohle spěje?), fantasy hrdinové sem tam někoho killnou a následně levlují, a když se na držkoknize máme s někým rádi, tak se sfriendujeme a pak jsou holky ty správné a nejlepší friendky. Řezat, řezat a řezat. Velký bič a malý dvůr. Krutě mučit. Anebo ne, rovnou popravit, ono by je to beztak nepřešlo.

Chci zpátky do Brna, ale začínám ztrácet naději. Máme varianty: a) rozejít se s mým drahým, b) definitivně se vzdát pravidelných tréninků šermu a hospod, kde mají za rozumnou cenu kvasnicové pivo, grilovaná uzená žebra a otevřeno do dvou do rána, a strávit zbytek života mezi debily, co neumějí česky a tlachají neustále o fanfikcích a slashi. Druhá varianta mi přijde o chlup méně hrozná. Dobře mi tak, patří mi to.

Sakra :,(

Moravské postřehy z Prahy III.

V Praze je teď hrozná zima. To v Brně je klendra jak sviňa, na Valašsku je kosa jak cyp a když se odvážíte ještě dál na východ, dozvíte se, že tam mají zimu ako v rici. Čeština je velmi rozmanitý jazyk, což nic nemění na faktu, že o dvacet stupňů Celsia víc by mi rozhodně nevadilo. A taky by se mě mohli všichni přestat ptát, jestli nosím pod tou sukní punčocháče, kurnik šopa už taky.

Asi jsem zase blíž pochopení pojmu pražáctví. Totiž: když se nepražák zeptá Pražáka, odkud (či z kama) je, ten mu odpoví, že z Prahy. Když se člověk znalý prahopisu zeptá Pražáka, odkud je, ten mu odpoví, že např. z Krče, z Dejvic nebo z Vinohrad. Pražák sice bydlí v Praze, ale za svůj domov asi většinou nepovažuje celou Prahu, ale třeba čtvrť nebo sídliště. Pochybuji, že by Pražáci znali každou ulici v Praze a cítili se tam "doma".

Taková ta řevnivost mezi Prahou a Brnem, nadávání do cajzlů, měšťáků a Pražáků nebo naopak obydlené zatáčky před Vídní či Ukrajiny apod., mě asi nechává chladnou. (Vzpomeňme Lukův legendární výrok: "Ty, ty... Pražáku! To byly moje houby!") Sice raději řeknu Cajzlov než Praha, ale nemyslím to jako nadávku, spíš tím vystavuji na odiv své vidláctví, na které jsem patřičně hrdá. A ano, v Praze se mi moc nelíbí, je hrozně velká a narvaná lidmi a cestování metrem mi není příjemné, ale není to pro mě důvod nenávidět Prahu jako celek.

Co mám proti metru? Je to páteřní síť pražské MHD zahrnující tři vzájemně se protínající linky (které rozeznávám podle barev), na rozdíl od té brněnské, kterou obsluhuje třináct linek šalin jezdících jako správně vychované dopravní prostředky pěkně po povrchu. To je právě to: z metra nevidím ven (resp. je tam nicneříkající tunel), takže ztrácím orientaci. Nevím, jak rychle jedu, jakou vzdálenost jsme urazili ani jestli už tam budem. Číselné údaje mi nic neřeknou, neumím si je představit.

Plán pražského metra	Plán brněnských šalin

Navíc mám dojem, že když někdo v metru neví, kam se koukat (když nemá noviny nebo spolucestujícího), tak si prohlíží ostatní lidi, což je nepříjemné, kdežto v šalině většina lidí kouká z okna. Taky malým řvoucím dětem se dá ukazovat něco venku a tím se je pokusit zaměstnat. V metru si můžu v okně prohlížet leda sebe, což moc záživné není.

Kromě návratu do Brna bych chtěla taky ještě jarní sárípočasí. Skromnost sama.